Po druhém kole stále bez bodu

Ve druhém kole III. KLMA naše „A“ družstvo hostilo karlovarský Slovan. Slovan na našich drahách tradičně hraje velmi dobře, ale my jsme chtěli získat první body do tabulky a odčinit tak porážku z úvodního kola. Ovšem předsevzetí je jedna věc a realita často velice odlišná. Ale popořádku… 

Úvod utkání obstaral Milan Findejs (499) proti Tomáši Pavlíkovi (559) a Martin Vít (556), který měl za soupeře Jaroslava Páva (548). Milan se v poslední době herně dost hledá a ani v tomto utkání to nebylo jiné. Možná přílišný respekt ze soupeře, jelikož Tomáš na naší kuželně v uplynulých sezonách vždy překonal 600, ale to u nás ještě Milan nepůsobil a tak mohl hrát v klidu. Ovšem ani hra do plných a zdaleka nejhorší dorážka neměla naději na úspěch. Milan prohrává jednoznačně o 60 kuželek. To Martin začal famózně a první dráha 158 pk dávala tušit dobrý výkon. Plné na druhé dráze opět patřily Martinovi, ale 3 chyby v závěru dorážky ho stály zisk dráhy, což se nakonec ukázalo v tomto souboji rozhodující. Ve druhé polovině souboje již hostující hráč těžil z Martinovi nesoustředěnosti, kdy zbytečně řešil „figury“, které padaly po jeho hodech, čímž zcela vypadl ze své obvyklé hry a začal postupně ztrácet. To se potvrdilo i na poslední dráze, kde neudržel slibný náskok po plných (+7), nakonec i tuto dráhu ztrácí a tím i bod pro družstvo, přestože dosáhl o 8 pk více poražených kuželek než jeho soupeř, ale prohrál tři dráhy. Přestože celkový výkon není vůbec špatný, chtělo by to pro příště více soustředění a klidu při hře. Celkově prohráváme 0 : 2 a ztrácíme 52 kuželek. 

Prostřední část patřila z naší strany Kubovi Solfronkovi (530), který se utkal s Tomášem Beckem (559) a Milanu Vrabcovi (540), jehož soupeřem byl František Průša (564). Kuba doposud marně hledá svoji loňskou formu, kdy zejména v úvodní části sezony byl naším nejlepším hráčem. Jakub doplácí na svoji nevyrovnanou hru. Když už se povedou plné, „zazdí“ je dorážkou, kde na dráze vyrobí 3 chyby. Pak dokáže zahrát bez chyby, ale špatné otvírky a netrefované „figury“ moc kuželek nepřinášejí. V tomto utkání se povedla Kubovi pouze jediná dráha podle představ (92+54), ale i zde si neodpustil „luxus“ 3 chyb. Tímto značně usnadnil Tomášovi jeho situaci a ten ji náležitě využil a v souboji vítězí o 29 kuželek. Na sousedních drahách poprvé v této sezóně nastoupil Milan Vrabec. První dráha vypadala slibně, když díky lepší dorážce získává dráhu ve svůj prospěch. Ovšem to bylo vše, co mu jeho soupeř dovolil. Franta prodal svoje bohaté zkušenosti, zlepšil a hlavně zpřesnil svoji hru a na zbývajících drahách nedal Milanovi ani „čuchnout“. Svoji chytrou hrou nutil Milana riskovat, což přineslo svoje ovoce. Milanova hra měla k ideálu poměrně dost daleko a byl znát i herní výpadek z poslední doby. Souboj prohrává o 24 kuželek a tak je před poslední dvojicí pro nás výsledek již hodně nepříznivý. Stav 0 : 4 a mínus 85 kuželek. 

Role zadáků připadla v tomto utkání Petru Sachunskému (581), na kterého si brousil zuby Venca Hlaváč (544) a Oldovi Kučerovi (538), na kterého hosté nasadili Pavla Stašu, kterého od 72. hodu střídal Jirka Hojsák (488). Petr se rozehříval pomaleji a první dráhu ztrácí poměrně jednoznačně o 12 kuželek. Na druhé dráze se karta obrací a trápící se Venca dostává od Petra „naloženo“ po parádní hře plných 46 kuželek. Venca vzápětí kontruje plnými 104 pk a třetí dráhu získává o 5 kuželek. Petr však šel za vítězstvím jak hladový vlk a na poslední dráze hru opět opanoval a nakonec po výborném výkonu, který ho pasoval do role nejlepšího hráče utkání vítězí o 37 pk a získává pro naše barvy první bod. Olda měl svoji roli poměrně usnadněnu, jelikož Pavel nenašel herní pohodu a také ho sužovaly zdravotní problémy, které ho donutily po 71 hodech přepustit svoje místo Jirkovi Hojsákovi. V tu chvíli již Olda vedl jednoznačně 2 : 0 na dráhy a měl náskok 27 pk. Jirkovi vcelku pochopitelně chvíli trvalo, než se zahřál a tak ztrácí i třetí dráhu o 34 kuželek. V té chvíli to i vypadalo na malý zázrak, jelikož poměrně značný náskok hostujícího družstva se výrazně ztenčoval a v průběhu poslední dráhy byl již pouhých 7 kuželek. Hosté však zlepšenou hrou v závěru potřebný náskok udrželi a v utkání, nutno podotknout, že zaslouženě zvítězili. O osudu utkání rozhodly první dvě třetiny, kdy nás soupeř jasně přehrával. Čísla hovoří celkem jasně. Soupeř nás porazil v plných +37 kuželek, což by se nám na domácí kuželně stávat nemělo!! 

Rád bych se na tomto místě zmínil ještě o pár skutečnostech, které mě leží na srdci a kvůli kterým mně možná někteří nebudou mít rádi, ale já jsem již takový…. Co mě velice vadilo na tomto utkání byl náš přístup k němu. Hosté si na naší kuželně udělali domácí prostředí!!! Fandili si, povzbuzovali se, radili si….. a z naší strany….. jedno velké TICHO!! A já se ptám. Kde je naše fandění? Kde je vzájemné povzbuzování? Kde je týmový duch, který nás v nedávných sezonách zdobil a na který jsme se mohli spolehnout? Někdo může namítnout, že odešli někteří hráči, ale v tom bych problém neviděl. Připadá mi to, jako bychom zapomněli, že hrajeme za jedno družstvo, že se nejedná o individuální soutěž, ale o soutěž družstev. Měli bychom být hrdí na svůj klub, za který hrajeme a i když se nedaří, tak bojovat!!! Jaký je to pro mě, jako vedoucího družstva pocit zklamání, když se podívám po ztichlé kuželně, kde pomalu musím nahánět členy družstva ke stolečkům, protože oni neví, že u něj mají sedět, že musím přebíhat z jedné dráhy ke druhé a uklidňovat hráče a vysvětlovat jim, kde má jejich hra nedostatky. Nebo mám věřit tomu, že každého raději zajímá, co mají v baru dobrého? Nebo je pro ně důležitější cigareta venku před kuželnou?! Možná jsem naivní, ale pořád věřím, že tomu tak není. Bohužel poslední dobou se to děje poměrně často. Pokud nechceme zažívat podobné nervy jako v uplynulé sezóně, je potřeba hodně věcí zlepšit. Od tréninkové morálky počínaje a týmovým duchem konče. Každý z hráčů by si měl sáhnout do svědomí a odpovědně si zodpovědět, zda dělá pro svoje družstvo, oddíl maximum, co je v jeho silách!!! Já vím, a věřím, že máme jako družstvo na víc, než v současné době předvádíme!! Pokud máte pocit, že fandit a povzbuzovat stačí, až když se pomalu stane zázrak a dotahujeme téměř ztracené utkání, tak vás můžu ujistit, že takhle to nefunguje. Možná někdo vidí chybu ve mně, jako vedoucím družstva, možná jsem na někoho příliš přísný, možná to moc, jak se říká „žeru“, ale jsem zvyklý a byl jsem tak i vychován, že když něco dělám, chci to dělat pořádně a na 100%. Ostatně není nic jednoduššího, než mě z funkce vedoucího odvolat, jako to bývá i v jiných sportech, když nejsou výsledky, ale pokud mám v této funkci zůstat, apeluji na nás všechny….PROBUĎME SE!!!! Než bude pozdě. Určitě nebylo mým cílem někoho urazit, nebo se někoho dotknout, ale vyburcovat z LETARGIE, která je cítit z téměř každého kroku!

Milan Vrabec - Poštolka